HISTORIE MĚSTA
Příběh Bulla Regia: od numidského hlavního města po římskou kolonii
Od numidského královského města pojmenovaného podle svého postavení přes římskou kolonii a křesťanské biskupství až po pozvolný středověký úpadek — historie Bulla Regia v jednom průvodci.
Zobrazit prohlídky Bulla Regia na GetYourGuide ↗Numidské královské město, které své jméno dostalo podle svého postavení
Dávno předtím, než přišel Řím, bylo sídlo, z něhož se stala Bulla Regia, natolik významné, že bylo spojeno s numidskou královskou mocí. Kolem poloviny druhého století př. n. l., za numidského krále Masinissy, město přijalo přídomek „Regia" — královské — což jej označovalo jako sídlo spjaté s vládnoucím rodem, nikoli jako obyčejné regionální město. Toto jméno přetrvalo všechna pozdější střídání vládců — vzácný případ místa, které si svůj statusový přívlastek z numidské éry neslo přímo přes římská, křesťanská a byzantská staletí až do názvu používaného dodnes.
Příchod Říma a poté dvě století jako svobodné město
Římský vliv začal během druhé punské války, kdy tažení Scipiona Afrického přivedlo město kolem roku 203 př. n. l. pod římský vliv — dlouho předtím, než se stalo plně římským sídlem. Úplné začlenění přišlo později: po svém vítězství u Thapsu v roce 46 př. n. l. Julius Caesar reorganizoval římská území v Africe a udělil Bulle Regii status svobodného města. Tato mezera více než jednoho století mezi římskou vojenskou přítomností a plným římským občanským statusem je typická pro to, jak Řím pohlcoval severní Afriku postupně, nikoli najednou. Dokonce i po Caesarově udělení přetrvalo numidské jméno a postavení lokality, což ukazuje, jak cíleně Řím vrstvil své vlastní správní kategorie na města, která již měla silnou existující identitu.
Municipium, poté colonia za Hadriána
Status neustále stoupal. Za flaviovských císařů byla Bulla Regia povýšena na municipium s latinskými právy, což jejím předním občanům otevřelo cestu k římskému občanství. Město dosáhlo svého formálního vrcholu za Hadriána, který mu udělil status colonia a čestný titul Colonia Aelia Hadriana Augusta Bulla Regia — plné římské občanství pro jeho obyvatele a odpovídající bohatství a stavební program. Většina toho, co je dnes v Bulle Regii vidět nad zemí, od fórových chrámů po Memmijské lázně, patří k tomuto vrcholu druhého a třetího století, nikoli k dřívějším numidským či raně římským fázím města.
Křesťanské město ve třetím století
Bulla Regia byla jako křesťanská komunita natolik organizovaná, že vyslala biskupa Therapia na koncil v Kartágu již v roce 256 n. l. — což ji řadí mezi dříve doložené diecéze v římské Africe. Ke konci čtvrtého století bylo město důkladně křesťanské; Augustin z Hippa je zaznamenán na návštěvě kolem roku 399 n. l., kdy kritizoval místní praktiky, které považoval za bezbožné — což je vedlejší doklad toho, že město bylo lidnaté a angažované natolik, že upoutalo jeho pozornost. Bazilika odkrytá na lokalitě s neobvyklou křížovou křestní fontánou patří k tomuto křesťanskému městu, nikoli k jeho římskému občanskému jádru.
Vandalský konflikt a byzantský soumrak
Stabilita netrvala. Vandalská vláda v pátém století přinesla napětí mezi ariánskými vládci a katolickou komunitou města a jeho osud se dále zhoršoval pod byzantskou správou, která následovala. Osídlení pokračovalo — na lokalitě byly nalezeny mince byzantských císařů ze sedmého století — ale v nepatrném měřítku oproti dřívějšímu rozsahu města, šlo o pomalé zmenšování, nikoli o jediný dramatický konec. Je to vzorec společný mnoha římským městům v této části Tuniska, kde úpadek sledoval širší rozpad byzantské severní Afriky, nikoli nějaké jednotlivé dobytí města.
Město opuštěné, ne zničené
Na rozdíl od lokalit srovnaných válkou nebo zastavěných pozdějšími městy byla Bulla Regia postupně opuštěna, nikoli vymazána — osídlení sláblo v průběhu raně středověkých staletí po arabském dobytí v sedmém století a regionální těžiště se přesunulo do nedaleké Jendouby. Toto pomalé opouštění je velkou částí důvodu, proč se toho tolik zachovalo: žádné pozdější město nebylo postaveno na troskách a zejména podzemní vily zůstaly pohřbené a chráněné, dokud je archeologové nezačali odkrývat ve dvacátém století. Návštěvníci dnes doslova procházejí poslední verzí města, kterou jeho obyvatelé opustili, nikoli rekonstrukcí vybudovanou na lokalitě vyklizené a znovu využité pozdějšími generacemi.